Varšava volá

  Samopal zarachotil. Pjotr nevěnoval pozornost zasaženému vojákovi a dál běžel do schodů. Vojcek těsně za ním. V patře se oba muži postavili k rámu dveří. Jeden si připravil granát, druhý nervózně poklepal na pažbu samopalu.

"Připraven?"

"Jdeme na to!" prohlásil rozhodně Vojcek. Pojistka granátu cvakla. Odbojář se rychle napřáhl a vrhl výbušninu do místnosti. Ani se neohlížel, kam hází. Nechtěl se setkat se sprškou samopalové a kulometné palby.

Výbuch otřásl skoro celou budovou rozhlasu. Dvojice odbojářů vtrhla do místnosti a dorazila zbytek přeživších. Chvíli na to se k nim přidala další skupinka i s velitelem Rozalskim. Pobitým okupantům nevěnovali pozornost. Někteří pobrali zbraně pro vlastní využití, jiní se hnali srovnávat nábytek. Pjotr se vydal ke skříni a vytáhl z ní zaprášený mikrofon. Vojcek zatím rozbil kus dřevěné stěny, kde před opuštěním budovy na začátku války ukryli vysílací stanici. Vše donesli k radistovi, který již čekal u připraveného stolu.

"Máme všechno?" zeptal se, když mu na stůl položili ukryté vybavení.

"Doufám, že ano. Případně se můžeme pokusit něco ukrást němcum."

Radista si stanici i mikrofon prohlédl. Načež uznale přikývl. Vše vypadalo v použitelném stavu. Pustil se tedy do montování. Ruce se mu přitom třásly, jak byl nervózní. Chtěl vysílat co možná nejdřív. Stejně jako ostatní. Snad každý toužil vzkázat zbytku Evropy, že Varšava se ještě nevzdala a její lid stále ještě vzdoruje okupantům. Odbojáři doufali, že kontaktují svoje milované v zahraničí a snad že je uslyší i jejich letci v Británii.

"Sakra, nechytá signál! Je anténa v pořádku?" rozzuřil se radista, když mu v rádiu jen zarachotilo.

"Těžko říct. Někdo ji bude muset zkontrolovat!" dělal si starost velitel. "Kdo se hlásí jako dobrovolník?"

Pjotr s Vojckem neváhali ani na chvíli. Prodrali se davem a přihlásili se. Velitel byl víc než rád. Řekl dvojici, co je potřeba zjistit, a pak je s přáním hodně štěstí poslal pryč

*****

Pjotr s Vojckem postupovali pomalu, systematicky po půdě. Dávali si pozor, aby na ně nečekal schovaný nějaký okupant. Mezi krabicemi, harampádím a nepořádkem způsobeným neustálým bombardováním střemhlavými letouny se mohl skrývat kde kdo.

"Podívej! Támhle je anténa!" zbystřil Vojcek a ukázal na spadlý kus kovu.

"Je dole! Rychle! Musíme ji okamžitě postavit!" Aniž by čekal na kamaráda, Pjotr se rozeběhl k anténě a začal ji stavět na místo. Ani Vojcek neváhal a pustil se do pomáhání.
Anténa už skoro stála, když do ní náhle něco narazilo. A to něco následoval hlasitý třesk německé pušky.

"Odstřelovač!"

"K zemi!"

Oba odbojáři se okamžitě přitiskli k zemi. Neodvažovali se zvednout hlavu. Dokud nenajdou střelce, budou si muset dávat pozor.

"Viděls ho?"

"Ne. Ty?"

"Taky ne."

Pjotr se rozhlédl po místnosti. Hledal něco, co by se dalo použít jako návnada. Naštěstí přesně něco takového našel. Kousek od nich ležela německá helma, které chybělo značení. Z dálky by ji střelec neměl rozeznat od té polské.

"Máš odvahu střílet?" vyzval kolegu.

"A zbývá mi jiná možnost?" reagoval okamžitě Vojcek a na znamení odhodlání si překontroloval náboje ve své pušce. Pjotr se na něj zakřenil a rychle se odplížil. V mžiku se pak vrátil, přetočil se na záda a nakoukl zpoza rámu rozstříleného okna na protější dům. Nepřátelský odstřelovač měl hodně sebedůvěry a hledí jeho pušky odráželo paprsky. Nejspíš nečekal, že na něj někdo opětuje palbu.

"Připraven?"

Vojcek přikývl a sklouzl kousek níž po sutinách. Nadzvedl se jen tak vysoko, aby skrze mířidla viděl na protější okna. Podíval se na Pjotra a naznačil mu, že může. Pjotr povystrčil helmu na násadě od koštěte, aby se dostala do zorného pole nepřítele. Ten se okamžitě chytil a vystřelil. Nato Vojcek zaklekl, rychle zamířil na odraz světla a vypálil. Ulicí již potřetí třeskl výstřel. Z okna vypadla puška a spadla do ulice. Díky tomu poznali, že je odstřelovač zlikvidovaný.

"Dobrá práce," pochválil kolegu Pjotr. Poplácal ho po rameni a pustil se zpět do zvedání antény. Tentokrát se jim již povedlo anténu postavit. Rádio mohlo začít vysílat. A Pjotr s Vojckem se mohli vrátit do bezpečí rádia. Jenže Vojcek ještě chvíli váhal.

"Co je kamaráde?"

"Ještě je tu jedna věc, co musíme udělat," pousmál se Vojcek a ukázal na dva provazy, které v oknech držely vlajku. "Je to naše rádio. Tak proč tu pořád visí ten okupantský kus hadru?"

Pjotrovi došlo, že na budově stále vlaje rudá vlajka s hákovým křížem. Úsměv kamarádovi opětoval. Každý se pak vydal k jednomu z provazů a přeřezali ho. Drapérie se venku sesunula po stěně, přičemž dole dopadla do plamenů zažehnutých zničeným tankem Tiger. Nejen že dvojice vlajku svrhla, ale ještě ji dokázala zlikvidovat.

*****

Telegrafista sepnul spínač, naladil frekvenci a nadechl se. Mohl vysílat. Varšava mohla vysílat: "Varšava volá! Tady je Varšava a volá! Ještě jsme se nevzdali a dál hrdinně vzdorujeme nepříteli! Varšava volá! Polsko se ještě brání!"

Z venku bylo slyšet, že se okupanti mobilizují k dalšímu útoku. Velitel odboje se hnal rozdávat rozkazy. Jedna skupina připravila ukořistěný kulomet na výhodnou pozici, mladý klučina se starci a ženami sbíral protitankové zbraně. Zemská armáda nehodlala nechat rozhlas znovu padnout do rukou nepřítele.

"Všem, kdo nás slyší, všem našim spojencům: ještě jsme se nevzdali! Ještě stále hrdě odoláváme tyranii uchvatitelů! Tady je Varšava!"
Okupanti spustili první vlnu protiútoku, ale byli rychle zatlačeni.

"Našim bratrům v Británii: Nepolevujte! Vyhráli jsme bitvu o Anglii, vyhrajeme i válku o Evropu! Tady je Varšava! A volá všechny svobodné národy a všechny hrdiny, kteří se ještě stále nevzdali!"

Druhou vlnu doprovázeli už obrněná vozidla. Nápor pěchoty byl mnohem větší a polské zbraně rachotily mnohem déle. I několik protipancéřových střel se mihlo vzduchem. Když střelba utichla, ukázalo se, že se ani druhé vlně nepodařilo přiblížit k rádiu.

"Všem hrdinům, kteří stále chrání svobodu Evropy! Nevzdávejte se! My se nevzdáváme! Tady je Varšava! A volá všechny, kteří čelí útlaku okupantů! My zvítězíme! Naše odvaha, odhodlání a vzdor nepřijde na zmar!"

Třetí vlna proti obráncům vrhla vše, co měli okupanti k dispozici. Za pěchotou rachotily v těsném závěsu tanky, ze vzduchu se na starou budovu rozhlasu vrhali střemhlavé bombardéry. Polští odbojáři se bránili vším, čím mohli. Pálili na všechno, co se hnulo, dobíjeli obrněnce protitankovými zbraněmi i improvizovanými výbušninami, kryli se před nálety z nebes. Po celou tu dobu bránili rozhlas a nepřestávali vysílat. Nepřestávali motivovat ty, kteří je toho dne poslouchali. 

Dodávali odvahu svým spojencům napříč Evropou, kteří vedli stejný boj jako oni. A dokazovali svým blízkým v azylu, v Anglii, že je ještě na pevnině stále něco, co stojí za záchranu.

Rozhlas němečtí okupanti za druhé světové zpátky již nedobili. A i když bylo povstání nakonec potlačeno, o hrdinském odporu polské Zemské armády a jejich odvaze čelit mnohem početnějšímu nepříteli se vypráví dodnes.