Umělá inteligence ve psaní: Dobrý sluha, zlý pán

Umělou inteligenci dnes už netřeba dlouze představovat. Pomalu, ale jistě se stala součástí různých oborů jako pomocník i rádce. Na školách ji probírají v hodinách informatiky, novinářům slouží při rešerších, manažerům pomáhá s myšlenkovými mapami, plány i seznamy. Zkrátka se adaptovala mezi běžné nástroje každodenní potřeby. Ale jak je to s AI a tvůrčí činností? 

Mám spoustu přátel, kteří se věnují nějaké formě kreativity – kreslí, malují, dělají grafiku, píšou, skládají básně, píší fejetony a glosy. Zkrátka cokoliv, co si pod pojmem tvořivost představíte. Díky těmto známostem jsem víc než dobře obeznámený s jednou nebezpečnou věcí, se kterou se v souvislosti s AI musejí potýkat – a tou je "tvorba" pomocí generátorů textů a obrázků.

Abych byl férový – sám AI používám. A ano, myslím si, že je to dobrý pomocník a šikovný nástroj. Ale jen pokud víte, jak ho správně používat. Což není samozřejmé. Když se řekne "tvorba s pomocí AI", většina lidí si nejspíš představí, že do chatu nadiktuje, co chce, uvede žánr nebo umělecký styl – a ono to za něj vygeneruje dílo hodné Hemingwaye nebo Da Vinciho.

Jenže přesně k tomuhle by se AI používat neměla. Ba možná ani nesměla. Stejně jako mnoho dalších stojím na straně těch, kdo "tvorbu umění" přes nástroje jako Midjourney, ChatGPT nebo DALL·E odmítají. To, že vám AI vyplivne hotové dílo, z vás umělce neudělá.

A protože sám píšu, rozhodl jsem se podělit o tři způsoby, jak podle mě AI v literatuře smysluplně využít – a jaké cesty by se naopak měly vyhnout obloukem.

 ANO:

1. Gramatická kontrola:
Není nic horšího než vidět špatné "i/y" ve slově, kde má být to druhé. Nebo třeba "z" místo "s". Člověk se pak může ptát, odkud na ten divák "zhlíží" na film, když měl přitom vizuální dílo "shlédnout". AI tady může hodně pomoct – gramatickou kontrolu zvládá rychle a bez zbytečného ostychu. A editor vám poděkuje, že mu necpete do ruky sloh z první třídy.

2. Stylistická úprava:
Podobně jako gramatika. Čím míň stylistických přešlapů, tím menší bolest hlavy pro někoho dalšího, kdo bude text číst nebo upravovat. ChatGPT a podobné nástroje vám umí návrh textu uhladit – ale pozor, neberte to jako finální verzi. Vždycky si výstup přečtěte a upravte podle vlastního stylu. AI občas vyžehlí i to, co by zůstat mělo – třeba nějaké to poetické nebo knižní slovíčko.

3. Zpětná vazba:
Každý text potřebuje oko zvenčí. A když zrovna není nikdo po ruce, může AI sloužit jako první čtenář. Získáte rychlou reflexi a základní vhled, co by se dalo vylepšit – a díky tomu text posunout o kus dál.

 NE:

1. Nechat si napsat celý text:
Takhle opravdu ne. Spisovatel, který nechá AI napsat celý text, není spisovatel. Je to jen někdo, kdo se chce vyhnout práci, která je pro psaní zásadní – omyly, pokusy, hledání stylu. Vygenerovaný text nemá osobnost, není originální. AI často jen "skládá" z existujících vzorů – vznikne z toho literární Frankenstein, ne literární dílo.

2. Doplňování prázdných míst:
Každý autor zná pocit, kdy mu text přijde nedodělaný – chybí mu výplň, plynutí. Ale právě to, jak s těmi prázdnými místy bojujeme, nás jako autory tvaruje. Jestli je necháte zalepit AI, přijdete o kouzlo objevování a radost z hledání. A psaní se změní na pouhou kompletaci.

3. Generování nápadů:
Dobrý spisovatel vidí příběhy všude – ve světě, v lidech, v náhodách i každodenních momentech. Nápady si musíme nacházet sami, jinak riskujeme, že ztratíme svůj autorský hlas. AI vám možná něco navrhne, ale většinou to bude klišé, stokrát přežvýkané. Skvělý námět? Ten najdete spíš na ulici, ve vlaku, v rozhovoru – ne v promptu.

S umělou inteligencí je to jako s ohněm. Skvělý sluha, ale špatný pán. Místo abychom ji brali jako kouzelný podvod, měli bychom ji chápat jako digitálního asistenta, který nám pomůže vylepšit nejen naše texty, ale i samotný tvůrčí proces.

Představte si, že by to nebyl stroj, ale člověk – nechali byste někoho jiného napsat celý svůj příběh? Nejspíš ne. Tak proč by to měla dělat AI?