Jak jsem našel svůj žánr

  Každý, kdo se kdy pokoušel něco psát, mi jistě dá za pravdu, že najít svůj žánr není nic lehkého. Obzvlášť, když jich je tolik! Budu psát westerny? Nebo pořádné Noir detektivky? Co fantasy?  To je přeci  oblíbené.  Co romantiku?  No, prostě těch žánrů je tu na výběr  mnoho.  A ani mně se nepodařilo vyhnout se tomuto bludišti, kde je tak snadné skončit a vše vzdát. Pral jsem se dlouho a skončil jsem vícekrát, než se někteří odvážili vůbec začít. Ale jak jeden moudrý muž kdysi řekl: ,,Mistr neuspěl vícekrát, než se začátečník vůbec pokusil."

  Jistě se nenajde spisovatel, který by neměl popsaný sešit nedokončených povídek a románů nebo složku na PC s projekty, které možná nikdy nespatří světlo světa. Pokud je nějaký takový, co nemá ani jedno, pak to není správný spisovatel či je to začátečník. My spisovatelé totiž  máme to, co nazýváme  „psaním do šuplíku". Sám mám  ve své pracovně šuplík a v něm pěknou hromádku desek s popsanými listy, sešity se stránkami, které poškrábalo pero a samozřejmě mezi tím vším nechybí ani poznámkové lístečky s nápady. Kdyby do nich někdo nahlédl, zjistil by, že jsem vždy byl rozpolcený mezi dvěma žánry: věčně oblíbeným fantasy a záhadně temným retrofuturismem. Ano, fantasy mi přišlo jako dobrý nápad. Sám ho mám rád a lidé kolem mne též. Navíc se v něm lze pořádně vyřádit. Ale...je až poněkud vyčerpaný. Oproti tomu retrofuturismus. Hmm, ten má obrovský potenciál. Steampunk, dieselpunk, teslapunk! Ty výrazy vždy lahodily mému uchu. Možná už jen proto, jak jsou si blízké a je možné je mezi sebou pěkně mísit. Pravda, že se možná najdou příznivci jednoho nebo druhého žánru, ale pro mne tyto punky vždy tvořily neoddělitelnou část žánru jménem retrofuturismus. Je libo pár parních motorů? Co kdyby na ulicích svítily olejové lampy? A komunikaci by zajišťovaly vysílačky? Kdy vyráží  z přístavu parník nebo oblétá dieslový letoun? K tomu mohu  říct  jen jedno: ohromný počet možností. Jestli fantasy je o otevřené kreativitě a volné ruce v tvorbě, pak retrofuturismus nenabízí jen to samé, ale ještě daleko víc.

  Myslím, že z toho, co jsem zatím řekl, je více než patrné, jak moc jsem si retrofuturismus a s tím spojené punky oblíbil. A kdo mne zná, nemůže se divit. Steampunk zabírá mou oblíbenou viktoriánskou éru, dieselpunk první světovou a poválečné období, ale jinak jsou oba jak bratři, kteří dokáží fungovat dobře jak samostatně, tak i pohromadě. Jestli chci něco psát, pak to bude jednoznačně retrofuturistického rázu.

Jak do toho zapadám?

  Jak jsem již říkal, o román jsem se pokoušel už hodněkrát. Poprvé asi v roce 2009, kdy jsem napsal 20 stránek a nazýval to románem. Ale upřímě, nebylo to o nic lepší, než školní slohová práce. Já na ten ,,román" byl přesto pyšný, byť spátečně mohu říct, že bych ho nedal nikomu přečíst ani kdyby mne požádal. I tak jsem se nevzdával a snažil se psát dál a zlepšovat se. Každopádně o devět let, jednu vydanou knihu a stovky popsaných stránek později, jsem se pokoušel naposledy. A opět jsem se nedokázal rozhodnout, jestli fantasy nebo steampunk. Pokusil jsem se o dva romány a opět jsem skončil tak po padesáté stránce a čtyřiceti tisíci slovech. Proč? Jakmile jsem psal jedno, měl jsem nutkání psát druhé. Další pokusy, další slepé konce.

  Až jednou v práci, když jsem dal přečíst svůj steampunkový pokus své kamarádce se stal zázrak. Jak si tak pročítala řádky a já se pokoušel jí z tváře vyčíst, co si myslí. Jakmile dočetla, řekla: ,,Tohle je ono. Tohle jsi ty." V tu chvíli rozhodla za mě. Fantasy není mím žánrem, retrofuturismus je. Jestli se mohu někde pořádně spisovatelsky otevřít a užít si to naplno, pak je to ve steampunku a dieselpunku a teslapunku a vůbec v každém punku, co tvoří dohromady retrofuturistický žánr. A když ještě poskočíme o rok a další vydanou knížku, nalezneme se zde, v přítomnosti, kdy pracuji na dalším románu. Nebo rovnou počátku trilogie. Či kdo ví, ale třeba i celé série. Retrofuturistické série.

Pokračování v dalším postu...